FOTOGALERIE
Fotogalerie
VYHLEDAT NA STRÁNKÁCH
Google
Web karpaty.net
NOVÉ ČÍSLO TREKINGU
Nové číslo Trekingu
NAŠE AKCE, REKLAMA
ANKETA NA KARPATY.NET

Mikroregion Lupków - Cisna - Wetlina; Bieszczady

10.3.2007 | Aleš Kučera
Mapa, fa Ruthenus

Obec Lupków

Lupków

Obec Lupków leží na hranicích pohoří Bieszczad a Beskidu Nizkého, pod Lupkowským sedlem (657 m n.m.), od roku 1231 známým pod názvem Uherská vrata, na významné kupecké cestě, na které byla založena podle valašského práva v roce 1526 královská obec Lupków. Ta ustála výbojné přepady především v 17. století, kdy na Lupkow zaútočil v roce 1657 Sedmihradský kníže Jiří Rákoczi a obec vyplenil a další uherské bandy. Bohužel obec Lupkow na důležité železniční trati z Humenného do Zagorze, spojující Uhry s rakouskou Haličí, byla vypálena i za 1. světové války při postupu válečné fronty, kdy na přelomu let 1914 a 1915 na hřebeni Karpat probíhaly mezi Rusy a Rakušany těžké boje. Počátkem roku 1915 tudy projížděl i literární voják Švejk se svým regimentem… Již od Humenného (kde je na nádraží jeho kamenná socha) provází turisty různé památky a cedulky na tuto Haškovu světoznámou literární postavu. V meziválečném období se obec Lupków znovu postavila na nohy, ve 20. letech vznikla poblíž tunelu lyžařská chata a obec se stala výchozím místem pro turistiku (díky vlakové dostupnosti), tehdy počet obyvatel Lupkowa, převážně Lemků, čítal přes šest stovek (v roce 1921 měla obec 672 obyvatel). Bohužel tato kdysi významná obec dopadla v poválečném období hůře než Cisna. Ze 115 domů v roce 1937 zůstala pouze výpravná nádražní budova. K oběma válečným událostem se úzce váže historie Lupkowského tunelu, který hrál v obou válkách veledůležitou strategickou roli. V místech ubytoven lesních dělníků se dnes nachází bar "Szwejkowo" a možnost přenocování - www.bieszczady.net.pl. V místech náznaků bývalého hřbitova obce s bohatou historií, který můžeme s trochou fantazie dnes pouze tušit, odbočuje vpravo ve směru cedule ke "schronisku St. Lupków" www.lupkow.pl. Zpevněná cesta pokračuje do Nowého Lupkowa - osady, která byla vybudována v 50. letech a "dosídlena" vojenskou a pohraniční jednotkou a lesními dělníky. Dnes zde kromě sídla pohraniční stráže, polorozbořeného kravína, pily, několika domů, věznice pro recidivisty (kam byly od roku 1969 původně posílání tehdejší vládě nepohodlní občané, především v době výjimečného stavu příznivci Solidarity) a mazutové kotelny není opravdu nic k vidění. Snad lze vzít za vděk strohým obchodem s "Barem pod Sosna" v domku nad železniční zastávkou a potravinami mezi bytovkami. Z Noweho Lupkówa lze popojet busem do Cisny a dále do Wetliny, nástupního místa na poloniny www.bieszczady.pl. O historii Lupkowa lze více dohledat na www.lupkow.info a na www.bieszczady.net.pl.

Schronisko Lupków

Osada Balnica

Osada Balnica Toto magické místo na půl cesty mezi Lupkowem a Cisnou, kam dojdete například po hraničním chodníku, nelze nezmínit. Z původní obce Balnica s původními čtyřmi desítkami stavení na úbočí mohutného vrcholu Matragona 990 m nezůstalo po poválečném vysídlení opravdu skoro nic. Dnes ukryté v hlubokých lesích, na slovensko-polské hranici, se nachází jen lesní nádražíčko (v nadm. výšce 712 m), kam zajíždí v době letních prázdnin jedenkrát za den úzkokolejka (směrem do Cisny odjíždí o víkendech v 15.25 a ve 14 hodin v pracovní dny) a bývalé lesnictví, kde bydlí pan Wojtek Juda, nabízí jízdy na koních, ubytování a v malém obchůdku drobné občerstvení vč. nápojů a piva a na svém pozemku možnost táboření - www.bieszczady.pl. Turistický hraniční přechod umožňuje přístup ze slovenské strany z Osadného - přechod je otevřen od 1. 4 do 30. 9 (pozor, na mapě VUKV Harmanec č.118 a 163 je chybně uvedeno datum otevření přechodu od 1.6.) - bližší informace o režimu provozu http://www.strazgraniczna.pl.

Ani ze sousední obce Solinka, směrem k Cisně, ze osmi desítek stavení nezůstalo nic - dnes na loukách mezi bukovými lesy pálí dřevěné uhlí novodobí milířníci…

Lupkowský tunel

Stavba "První Uhersko-haličské dráhy" (Erste Ungarisch-Galizischen Eisenbahn) spojující strategické oblasti Uher a Haliče - dnešní Budapešť se Lvovem přes Košice a Przemysl - byla započata již v letech 1868 definitivním výběrem trasy přes Lupkowský průsmyk (nikoli přes Dukelský), vlastní stavba začala 12.3.1870 a první úsek Michaľany - Humenné byl předán do provozu 25.12.1871. Následný rok byl velmi nepříznivý pro ražení Lupkówskéhu tunelu, kdy na jaře došlo k jeho sesuvu, práci zpomalila epidemie cholery a sklonové a geologické poměry si vyžádaly úpravu celého projektu - byl změněn jeho průřez, zkrácena délka na polovinu a bylo nutné zesílit jeho stěny. Do srpna 1872 byl dobudován úsek z Humenného až k tunelu, v prosinci 1872 byla dobudována trať i ze severu z Komanczy do Lupkowa. Doprava k tunelu z Uher byla zahájena až 12.6.1873, ale dále byly zásilky přepravovány vlastní povoznickou službou na haličskou stranu dráhy do Lupkówa. Finanční propad společnosti díky těmto složitostem způsobil zpoždění stavby, čímž se zprovznění celé dráhy podařilo až dobudováním Lupkówského tunelu 30.5.1874 (ke zdvojkolejnění tunelu došlo až v roce 1896). Délka současného mezistaničního úseku Medzilaborce - Lupków je 15,613 km, z čehož se 14,547 km nachází na slovenském území s maximálním stoupáním až 26 promile a nejmenší oblouk má po rekonstrukci poloměr 250 metrů (před tím 200 m). 416 metrů dlouhý Lupkowský tunel leží v nadmořské výšce 640 m, z celkové délky tunelu se 234 metrů nachází na Slovensku ve stoupání 22 promile, zbylá část na polské straně má sklon 24 promile a teprve po cca 400 metrech za hranicí trať klesá do nedaleké stanice Lupków.

Do historie tunelu se neblaze podepsaly obě světové války - v 1. světové válce došlo v roce 1915 poškození tunelů při ústupu Rakousko-Uherských vojsk, následkem politických výsledků války, na základě Trianonské smlouvy, bylo započato 4. 4. 1920 s vytrháváním druhé koleje (v úseku Michalovce – Lupków). V průběhu 2. světové války byl železniční tunel poničen hned dvakrát – v září 1939 došlo k zavalení tunelu Poláky před postupující německou armádou, ta v roce 1943 tunel obnovila při postupu na SSSR, ale hned rok na to, při ústupu před Rudou armádou, tunel v dubnu zaminovala a zavalila. Následný postup rudoarmějců vyžadoval rychlou obnovu poničených tratí a pro první transporty z východní fronty bylo použito provizorní řešení. 4. 12. 1944 bylo dokončeno vybudování přeložky přímo přes karpatský hřeben nad tunelem, tzv. "Čertovské smyčky" a úvraťové stanice Poběda. Délka přeložky byla 3,5 km a sklon dosahoval až 38 promile, ženijní vojska, ženy a zajatci vybudovali tuto provizorní trať o rozchodu 1 524 mm za 20 dní!. 3. 4. 1945 bylo dokončeno přerozchodování tratě na sovětský rozchod kolejí 1 524 mm až do Humenného, kdy po této trati projel zvláštní vlak s československou exilovou vládou s Dr. Eduardem Benešem z Moskvy do Košic. Tunel byl v průběhu roku 1945 a 1946 po odminování a odkopání závalu na polské straně zkrácen o cca 50 metrů a zcela nově vyzděn, čímž došlo i ke změně profilu na jednokolejný (profil se mění přesně v místě hranice). Slavnostní otevření tunelu proběhlo 7. 11. 1946, kdy opět po rozchodu 1 435 mm vezla slavnostní vlak parní lokomotivy 374.014.

Od roku 1952 byl tunel dlouhodobě uzavřen, především z politických a vojenských důvodů - probíhající akce Wisla v Bieszczadech, slavnostně byl otevřen pro nákladní vlaky až 13. června 1974 za účelem tranzitní přepravy uhlí a koksu z Polska do Rumunska a Bulharska. Nákladní doprava v úseku Lupków - Medzilaborce byla ukončena 8. listopadu 1988, kdy projel poslední nákladní vlak směřující do Polska po stále méně udržované trati. Impulsem pro obnovu a využívání trati přes Lupkówský tunel bylo obnovení přepravy tranzitních nákladních vlaků po trase z Polska přes Lupków - Medzilaborce - Čierna nad Tisou - ukrajinský Čop - Halmeu v Rumunsku. Práce na obnově začali již na podzim 1995, kdy byla snesena trať od tunelu po výhybnu Vydraň a již na jaře 1996 začala pokládka nových kolejových polí! Obnova úseku po státní hranici si vyžádala investici přes 100 miliónů Sk.

Slavnostní znovuotevření tunelu (v historii již čtvrté - 1874, 1946, 1974) se konalo 3. června 1996. S obnovením pravidelné osobní dopravy se počítalo již v jízdním řádu 1997/1998, kdy měly být zadeny dva páry osobních vlaků Humenné – Zagorzem s výhledem na provoz mezinárodního rychlíku. Především kvůli administrativním průtahům v podpisu mezinárodních úmluv o zřízení nového hraničního přechodu se slavnostní otevření přechodu pro osobní dopravu odkládalo a proběhlo až 27. června 1999, kdy po půl století na trať vyjel osobní vlak.