FOTOGALERIE
Fotogalerie
VYHLEDAT NA STRÁNKÁCH
Google
Web karpaty.net
NOVÉ ČÍSLO TREKINGU
Nové číslo Trekingu
NAŠE AKCE, REKLAMA
ANKETA NA KARPATY.NET

Karpaty - obecné informace

2.3.2006 | Otakar Brandos
Poloniny

Karpaty jsou rozsáhlým horským pásmem Evropského kontinentu, které zasahuje na území sedmi zemí: České republiky, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska, Maďarska a Rakouska. Do posledně jmenované země však vybíhají pouze nevýrazné výběžky flyšového pásma. Někteří autoři přičlenějí ke Karpatům i tzv. srbské Karpaty na území dnešní Jugoslávie (Srbska). Toto je však velice diskutabilní a v našem přehledu tato část, kterou většina autorů chápe jako součást Rodopského systému, zahrnuta není. Původ jména Karpaty údajně pochází ze slova "karp", což má znamenat kámen či skálu.

Pro Karpaty je charakteristická pásmovitá struktura. Jednotlivá pásma Karpat se odlišují nejen stářím, ale také geologickým vývojem. Celková rozloha tohoto pohoří činí necelých 210 tisíc čtverečních kilometrů. Odborné publikace udávají rozlohu Karpat na 209 526 čtverečních kilometrů, což je více než rozloha Alp! Karpaty tak dosahují délky asi 1 500 kilometrů a maximální šířky 350 kilometrů a jsou typickým pásmovým subsystémem.

Karpaty - schématická mapa

Nejvyšším vrcholem celých Karpat je Gerlachovský štít (2 655 m), nejvyšší vrchol slovenských Vysokých Tater. Vysoké Tatry však bodují i v další části žebříčku. Vždyť se v nich nachází dalších 14 nejvyšších karpatských vrcholů a teprve 16. místo obsadil rumunský Moldoveanul (2 544 m) v pohoří Fagaraš! Největší část Karpat, plných 55%, leží na území Rumunska. Pak následuje Slovensko se 17%, Ukrajina s 11%, Polsko s 10%, Maďarsko 4% a Česká republika se 3%. Na Rakousko zbylo necelé 1% z celkové rozlohy Karpat. Karpaty jsou poměrně mladým subsystémem, který vznikal v průběhu mladších třetihor.

Alpínské vrásnění začalo zvedat "Prakarpaty" před asi 150 miliony lety. Celé vrásnění se člení do asi 10 fází. Na formování jeho tváře však měly poměrně velký vliv i čtvrtohory, tedy přesněji doby ledové, kdy nejvyšší a střední horské partie formovaly mohutné ledovce. Píši ty nejvyšší, neboť Karpaty jsou celkově pohořím poměrně nevysokým, neboť pouze asi jen 5% jeho území zasahuje nad horní hranici lesa. V pleistocénu probíhala sněžná čára ve výšce 1 500 až 1 600 metrů v severní části, resp. ve výšce 1 900 až 2 000 metrů v jižní části Karpat. Dnes však Karpaty nemají trvalé zalednění.

Tatry

Hlavním horninovým podkladem Karpat jsou flyšová souvrství, mohutné vrstvy pískovců a břidlic. Podstatná část je ale tvořena i horninami krystalickými, jako je např. žula. V obalových sériích se objevují i karbonátové horniny v podobě vápenců a dolomitů. Především jižní část Západních Karpat je budována horninami vulkanickými (Cserhát, Bukk, Cerová vrchovina, Zemplínské vrchy), ale i některé další oblasti (Štiavnické vrchy, Poľana, Vihorlat ve Východních Karpatech aj.).

Karpaty se dělí na tři provincie

Přesné hranice mezi těmito horskými podcelky však ještě nejsou exaktně vymezené (především hranice mezi Východními a Západními Karpatami je problematická) a podle geologů prochází na Slovensku Tyličským sedlem či Lupkovským průsmykem a v Rumunsku zhruba údolím řeky Dimbovita v Branském průsmyku. Biologové jsou však jiného názoru a hranici posouvají ještě dále na východ.

Zajímavým pásmem je tzv. Bradlové pásmo, úzký maximálně 14 km široký pás odolných vápenců a dolomitů, které na povrch vystupují v Malých Karpatech (Vápenná, Vysoká, Taricové skály aj.), Bílých Karpatech (Vršatecká bradla, Lednická bradla), nebo v Pieninách. Toto bradlové pásmo (někdy nazývané Vnitřní bradlové pásmo má svého sourozence, tzv. Vnější bradlové pásmo, v němž triasové a jurské vápence vystupují na povrch v podobě izolovaných ker na rozhraní vnějších a vnitřních příkrovů. Ty vystupují na povrch u rakouského Weinviertelu, na Pálavě v blízkosti Mikulova, Chřibů, v Podbeskydské pahorkatině a táhnou se dále do Polska. Toto Vnější bradlové pásmo však nemá nic společného s Bradlovým pásmem, které na území České republiky nezasahuje.

Strážovské vrchy

Karpaty jsou velice významným přírodním celkem, kde se do dnešních dnů zachovaly rozsáhlé plochy nenarušených biotopů. Karpaty jsou místem výskytu významných poupulací velkých šelem, jiných vzácných živočišných a rostlinných druhů. I z těchto důvodů bylo na území Karpat vyhlášeno velké množství národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných stanovišť s různým stupněm ochrany. Pohybuje se tady největší evropská populace medvěda (asi 8 000 kusů), vlka (asi 4 000 kusů), rysa a velké řady dalších živočichů. Zachovaly se tady poslední zbytky přírodních bukových porostů, které v dávné minulosti pokrývaly asi 80% povrchu evropského kontinentu. Objevují se tady ale i další druhy jako je dub, jedle aj.

Z rostlin se tady vyskytuje bezmála půl tisíce karpatských endemitů, tedy druhů, které se nevyskytují nikde jinde na světě!, neoendemitů a paleoendemitů (třetihorních reliktů). Řada z nich se objevuje v pásmu západokarpatských nízkostébelných niv (ve slovenských horách se jim říká hole), které začínají obvykle ve výškách 1 800 metrů. I to je jedním z důvodů, proč si Karpaty právem zasluhují naší plné ochrany. Vedle ochrany přírody má v Karpatech své místo i dodnes živé extenzivní pastevectví, které pomáhá zachovávat bohatou druhovou pestrost na poloninských loukách. Vždyť čím by byly poloniny bez luk s širokými rozhledy a bohatstvím květeny? Turistika tady vždy měla a určitě i bude mít své místo.

Vývoj Karpat

Prvotním impulsem pro formování Karpat byla kolize Africké litosférické desky s kontinetálními deskami Eurasie. Geosynklinální moře Tethys začalo zanikat a postupně z něj byla vyzvedávána jednotlivá pohoří. Nejstarší karpatské pásmo (Vnitřní Karpaty) se začalo formovat již ve svrchní křídě. Šlo o taková pohoří jako Považský Inovec, Malé Karpaty aj. Tedy jde o krystalická pohoří s vrstvami přeměněných hornin, na které jsou nabaleny vrstvy vápenců a dolomitů druhohorního stáří. Na okraje těchto pohoří, do druhotné geosynklinále, se přesunul sedimentační proces. Tady uložené vrstvy pak byly vyzdviženy v miocénu, kdy se formovaly Vnější Karpaty, flyšové Karpaty. Flyšové Karpaty jsou budovány hrubozrnnými slepenci a pískovci a jemnozrnnými jílovci, tedy typickými flyšovými horninami, jejichž stáří je rozdílné (křída až paleogén). K vyvrásnění flyšových Karpat, které mají příkrovovou strukturu, dochází v miocénu a pliocénu.

Po vyvrásnění flyšových Vnějších Karpat dochází na konci miocénu k probuzení zemského nitra a Vnitřní Karpaty jsou zasaženy poměrně silnou vulkanickou činností. Během této fáze formování Karpat dochází ke vzniku typických vulkanických pohoří jako jsou Burda, Bükk, Cerová vrchovina (Cserehát), Kremnické vrchy, Mátra, Slanské vrchy, Štiavnické vrchy a nebo Vihorlat.