Gorgany - stav turistických tras do nitra hor

Myšlenka na značení turistických tras v okolí Usť Čorné, v pohoří Gorgany, vznikla v listopadu 2006 ve spolupráci se Zakarpatskou horskou službou a první trasy byly Karpatským turistickým spolkem vyznačeny podle metodiky KČT v roce 2007. Skromné financování zajišťovaly dary nadšenců a kamarádů, práci v terénu dělali čeští a polští dobrovolníci.

Od roku 2008 značení pokračovalo na nejvyšší gorganské vrcholy a propojily se trasy se značenými stezkami z Ivano-Frankovské oblasti, které realizovala ukrajinská organizace Karpatské stezky pod vedením Vasyla Hutyrjaka. Přestože se podařilo najít částečné finanční krytí z prostředků organizace Člověk v tísni, hlavní tíha nadále ležela i v tomto roce na dobrovolnících.

Gorgany patří mezi nejhůře prostupné pohoří, se složitým reliéfem a nepravidelnými kamennými hřebeny porostlými klečí, především však dlouhé nástupní trasy divokými dolinami komplikují přechody tohoto krásného a pozapomenutého pohoří.

Potřeba funkčního značení vzrostla po tragické události v červenci 2008, kdy utonul jeden z dvojice turistů v rozbouřeném potoku Turbat při lokální bouřce, když hledal sestupovou trasu z Bratkivské údolím Usť Gladynu. V roce 2009 začalo značení bezpečných sestupových tras na pomezí Svidovce a Gorgan.

Loňský rok dosáhlo značení pod koordinací Hnutí Duha Jeseníky a díky prostředkům Ministerstva zahraničních věcí ČR finální fáze, červená značka propojila hraniční přechod Malý Bereznyj a Hoverlu v délce 332 km. Bohužel, honba za novými metami a kilometry proznačených tras vede i přes naše opakované upozorňování k zániku nejstarších tras z roku 2007 až 2009.

V loňském roce se podařilo ještě obnovit z prostředků MZV značení v okolí Usť Čorné na polonině Krásná a nastup na Svidovec, za což patří poděkování Luboši Veselému. Dobrovolníci navíc vyvezli na obnovu dva rozcestníky na Trojasku a Pod Klimovou, nový rozcestník instalovali pod Tempou směrem na obec Krásná.

Na konci roku 2012 Karpatský turistický spolek a Karpatské stezky (iniciátoři celého projektu značení, jejichž členové trasy navrhovali, před vlastní realizací procházeli a poté v terénu značili) ukončily spolupráci s Hnutím Duha Jeseníky (zajišťovalo od roku 2008 financování projektu a disponuje přidělenými prostředky) především z důvodu rozdílných priorit a cílů celého projektu značení turistických tras na Zakarpatí.

Poohlédnutí za celým projektem najdete zde na stránkách Treking.cz. Pro rok 2013 organizace Hnutí duha Jeseníky přidělila většinu prostředků na značení tras na Krymu.

S ohledem na stále aktuálnější potřebu obnovovat první trasy v usť-čorňanském obvodě horské služby vznikla tento rok opět (jako v roce 2006) dobrovolnická aktivita a podařilo se doslova posbírat po stokorunách alespoň minimální krytí na obnovu nejhůře schůdných tras, potřebných pro orientaci turistů v oblasti vrcholu Bratkivská (1 788 m), pramenu Tisy, sedla Okula a údolí Gladynu a Turbatu.

Za své prostředky vyrazila parta Čechů a Slováků obnovovat rozcestníky, budovat nové včetně navigačních tyčí, kde dochází k bloudění turistů a vyznačit nové bezpečnější úseky. Většinu údolních značených tras z let 2007 až 2009 pohltily nové těžební cesty po kterých mohutné náklaďáky vyváží doslova celé lesy do Rakouska a Švýcarska, kdysi příjemné lesní chodníčky a pěšiny z 1. světové války stoupající k vrcholům jsou nenávratně zplundrovány pásovou technikou.

Rozsah těžby je opravdu nebývalý a bylo potřeba zajistit alespoň základní sestupovou, značenou trasu z gorganského vrcholu Bratkivská do údolí Turbatu a směrem k Usť Čorné (současně jde o sestupovou trasu ze Svidovce z vrcholu Trojaska). Podařilo se získat pro tento počin ukrajinského sponzora z Mukačeva, který nechal vyrobit stříšky, trubky a úchytky tabulek podle našeho vzoru. Dobrovolníkům navíc dodal benzín do terénního auta ARO, kterým se veškerý materiál přibližoval po rozbitých údolních cestách a vyvezl na Svidovec.

Bohužel na Ukrajině se za poslední rok výrazně zhoršila situace v horské službě, která nejdříve přešla pod požární službu, poté po zrušení ministerstva zvláštních věcí pod ministerstvo obrany. Již půl roku tuto složku horských záchranářů zmítají mocenské boje, v době našich prací byl opět odvolán jeden z "krátkodobých" náčelníků a bezvládí bylo prodlouženo. V takové situaci si řadoví záchranáři na Zakarpatí mohou nechat jen zdát o možnosti využít terénní auta, která jsou "uzemněna" a nesmí se používat bez souhlasu nejvyššího vedení.

Loňské politické memorandum o tom, že ukrajinská strana zajistí obnovu značení, zůstalo jen na papíře a je holou utopií. Noví náčelníci záchranářů pochází z řad úředníků a o problematice horských služeb neví zcela nic. Celkový stav ukrajinské společnosti dokresluje i taková skutečnost, že silnice z obce Dubové do Usť Čorné je již téměř nesjízdná pro osobní auta a poslední tři roky se do této významné regionální silnice neinvestovala ani hrivna. Nemluvě o katastrofálním stavu cesty směrem na Lopuchovo, které má 5 tisíc obyvatel.

Účastníkům akce podařilo vyvézt nový rozcestník a beton na pohoří Svidovec do oblasti mezi Tempou a Trojaskou, který značí alternativní sestupovou trasu směrem na Podpulu. Rozcestník Bili krynyci se nachází v nadmořské výšce 1556 m. Další dny se skupina přesunula do doliny Turbatu, bohužel se nepodařilo v podstatě nalézt modrou značku z Usť Gladynu (soutok potoka Turbat a Gladyn) podél potoka Gladyn, kterou pokosila těžba (těžká technika zničila i rozcestník), bohužel řádění traktorů zničilo i stezku, která vedla po náspu bývalé úzkokolejky a v údolí tak zůstala jen cesta korytem potoka, což je při zvýšeném stavu vody neprůchozí a nebezpečná trasa.

Po dohodě s lesníkem z okrsku Turbat byla navržena náhradní trasa začínající o několik kilometrů výše proti proudu Turbatu, od bývalého nákladiště Stav po lesní stezce překonávající hřebínek mezi údolím Turbatu a právě Gladynu (a stezka se napojuje u hájovny Gladyn na původní modrou značku).

Od Stavu však bylo potřeba, přes hřebínek navíc, vynést 75 kg betonové směsi, 3 stříšky, 4 třímetrové trubky a potřebné nářadí jako krumpáč a lopatu k pramenům Tisy 1 220 m a odtud po zelené značce až na vrchol Bratkivské 1 788 m - v druhé části po velmi strmém tříkilometrovém stoupání s převýšením 600 metrů. Tuto "dobrovolnickou" činnost si vybrali jako náplň dovolené čtyři dobrovolníci z Čech a dva z Ukrajiny, z organizace Karpatské stezky, a dlouholetý člen horské služby Zakarpatí a spoluzakladatel celého projektu značení náčelník služebny Usť Čorná.

Přestože vynášení materiálu probíhalo po etapách dva dny a celkem bylo potřeba překonat 1 000 výškových metrů na úseku 9 kilometrů, na vrcholu Bratkivská byl instalován nový rozcestník a dva orientační kovové sloupky navádějící na sestup v mlze směrem k sedlu Okula po zelené značce. Další rozcestník byl zabudován v sedle 1 675 m pod Bratkivskou a Černou Klevou, značící sestup do Bystrice.

Modrá značka po údolní lesní cestě z Usť Turbatu na Usť Gladyn zcela zanikla s rozsáhlou těžbou a vybudováním nové těžařské cesty pro náklaďáky, cca 3kilometrový úsek od soutoků potoků Gladyn a Turbat, nazývané podle zastávky úzkokolejky Usť Gladyn, po hájovnu Gladyn bylo nutné zrušit zcela (poničený rozcestník nebyl obnovován). Jedinou bezpečnou značenou nástupní stezkou tedy je nově vyznačená žlutá značka z Usť Gladynu k nákladišti Stav (940 m) a poté po lesní stezce k hájovně Gladyn a dále k pramenům Tisy.

S omezenými prostředky a minimem lidí se však již nepodařilo obnovit modrou značku dále na sedlo Okula (popadané stromy), a dále přes poloninu Ripta na Trojasku, o které nám turisté podali informaci, že značení neplní funkci a zabloudili na sestupové trase směrem k sedlu Okula… Bohužel obdobná situace je i v údolí Plajské, kde je obtížně schůdná nástupní zelená trasa směrem na Sivulju, na Urva Peklo, navíc údolí Plajské je též silně zdevastováno těžbou.

Není bez zajímavosti, že za celý týden, kdy jsme prováděli obnovu rozcestníků tras na Svidovci a Bratkivské, potkali pouze 3 Čechy a asi 15 ukrajinských turistů, jejichž počet se rok od roku zvyšuje. Smutným faktem je, že na Svidovci jsme za dva dny potkali 16 polských off-roadů, které se snažili vyjet na všechny vrcholy po trase a na přírodu se koukali přes skla svých drahých vozů. Bohužel problém organizovaných skupin off-roadů překročil již únosnou hranici, a místní samosprávy začínají psát dopisy s žádostí o regulaci na vyšší místa - jak je však na Ukrajině běžné - bez odezvy. Od dubna do počátku července přes Usť Čornou projelo přes 300 (!) off-roadů - především polských a českých účastníků, Ukrajinci jsou ale též zastoupeni.

Poděkování patří za tuto, z našeho pohledu potřebnou činnost, sponzorovi z Ukrajiny - Sašovi Jivchikovi, za podporu Petru Kongovi, Karlu Markvartovi, Paľovi Balasičovi, Janu Šrajerovi, za pomoc při realizaci projektu Peteru Mytrovi, Milanu Kickovi, Martinu Onderovi a Paľovi Michálkovi ze Sobranců a kamarádům z Košic.

Zvláštní poděkování patří dobrovolníkům, kteří měli chuť a energii nosit těžký materiál po strmých horských stezkách a budovat rozcestníky - Ondřejovi Kučerovi, Tomáši Hořenímu, Igoru Hořenímu, Vasylu Ficakovi s kolegou Antonem a Juriovi Kosťakovi.